Zůstaň na chvíli

To nevadí, 2018

chci být tvým kabátem

v chladných časech chci tě hřát
tvým úsměvem, nejen ten
mám na tobě víc než rád
knížkou tvou, kterou si listuješ každý večer
před spaním
šeptal bych ti do uší
kdybych byl tvou náušnicí
jak ti to dnes moc sluší
chci být tvými botami a nosit tě ulicí
telefonem, který mačkáš možná dvěstěkrát denně
ve svých dlaních

chci být řetízkem na tvé hrudi

motat se ti občas studit
a kolem krku tvým šálem
já byl tebou ošálen
a ty to víš i já to vím
nic nezměníš a já nic nezměním

tak zůstaň stát, zůstaň na chvíli

chvíli déle nespěchej, vždyť nehoří

nevnímej čas, i ten se mýlí

stejně jak my, tak počkej svět se nezboří

chci být tvým deštníkem

když je zataženo

tvou kabelkou, chodit s tebou ven

a držet tě za rameno

a nebo být jen budíkem

a být první kdo tě v den nový vítá

chtěl bych být rtěnkou tvou

můžeš hádat proč asi

gumičkou tenkou tou

co tě drží za vlasy
či jen být myšlenkou

která ti bez přestávky v hlavě lítá

teď však pouštím tvé zápěstí

možná v příštích životech

potká nás víc štěstí

a na vzpomínky sedne mech

už písklo se na peronu

ani ozvěna toho tónu nic nezmění

tak zůstaň stát, zůstaň na chvíli

chvíli déle nespěchej, vždyť nehoří
nevnímej čas, i ten se mýlí
stejně jak my, tak počkej svět se nezboří
ty stojíš, snažíš se hrát
hru, kdy bráníš se mému objetí 
a vytušíš, že musíš se vzdát
a stát se naposled mých paží obětí

tak zůstaň stát, zůstaň na chvíli

chvíli déle nespěchej, vždyť nehoří
nevnímej čas, i ten se mýlí
stejně jak my, tak počkej svět se nezboří
ty stojíš, snažíš se hrát
hru, kdy bráníš se mému objetí
a vytušíš, že musíš se vzdát
a stát se naposled mých paží obětí

ty stojíš, snažíš se hrát
hru, kdy bráníš se mému objetí 
a vytušíš, že musíš se vzdát
a stát se naposled mých paží obětí