Jsem písničkář Petr Lüftner narozen 27. října 1988 v Ústí nad Labem. Po většinu písní se doprovázím na akordeon, kterým se snažím vyvracet předsudky o tom, že tahací harmonika patří především do hospody. Protestsongy, písničky romantického charakteru či k pobavení, to je hlavní gró mé tvorby nasáklé atmosférou severních Čech.

K hudbě jsem se aktivně dostal poprvé asi v šesti letech, kdy jsem začal chodit na hodiny klavíru. Doma jsem řekl, že bych na něj rád hrál a naši ho stihli pořídit rychleji, než jsem si patrně stihl uvědomit, co jsem tím vlastně pořádně myslel. Prý mi to šlo a byl jsem talentovaný, jenže jak s oblibou dnes říkám: ,,Byl jsem bohužel málo řezán." A tak po pár letech jsem s hraním přestal. Netrvalo to však dlouho a začal jsem chodit na hodiny zpěvu, mám pocit, že spíše z povinnosti, protože jsme všichni věděli, že hudební sluch mám, tak aby se to nějak využilo.

Zlom přišel v mých sedmnácti, kdy jsem na sebe dostal trochu vztek, že neumím na žádný hudební nástroj. Zatímco má ségra Eliška, o čtyři roky mladší, hrávala už obstojně na kytaru, rozhodl jsem se pro tahací harmoniku, kterou jsme měli doma také a na kterou hlavně hrál můj děda.

Kdysi v začátcích bylo mým snem hrávat pravidelně lidovky na mysliveckých naháňkách a při podobných příležitostech a myslel jsem si, že pravidelným trénováním bych to mohl do svých třiceti let stihnout. To se mi však splnilo mnohem dříve, protože jsme stále coby studenti lesnické fakulty na pražské ČZU někde "schůzovali" a to hezky se vší mysliveckou parádou včetně živé hudby.

Bylo těžké po bakalářském studiu naší skvělou partu mladých myslivců opustit, ale pro mě už od střední školy bylo snem "erasmovat" a bylo to pro mě důležitější než titul. Při studiích v bavorském Freisingu, jsem příležitostně hrával v jedné malé restauraci a protože hudba sbližuje, tak mi harmoška otevírala dveře do každé společnosti.

O rok později jsem se ocitl ve Finsku a pár týdnů po mě dorazil v zásilce i akordeon. Asi to bylo i tamními podmínkami a obdobím, kdy je v zemi Suomi skrze zimu opravdu brutální zima a především dlouhá tma, která v poledních hodinách přeleze maximálně v šero. Nicméně zde, konkrétně ve městě Nokia jsem poprvé v životě napsal svou první písničku. Uplynul půlrok a song Ty jsi to Ústí byl nahrán, opatřen klipem a mohl do světa. Bylo to tehdy jen další z mých splněných přání - nahrát jednou svou píseň a tak jsem měl pocit, že mám splněno. Bohudík to tak nebylo a byl jsem jen na začátku něčeho úplně nového...

Přišly rozhovory, pozvánky do rádií a pak jsem náhle v roce 2013 měl své první písničkářské vystoupení a to před deseti tisíciem lidí v ústeckém letním kině. Tam jsem se seznámil s Xindlem X, který mě o pár měsíců později vzal coby předskokana na své turné, na jehož konci jsme začali pracovat na mé první desce. Ta přišla na svět v roce 2016 ve spolupráci s Good Day Records a o dva roky později vzniklo druhé album nesoucí název To nevadí. Teď v poklidu pracuji na třetím albu, o kterém můžu zatím prozradit, že se ponese v duchu "zpátky k písničkářství".

To je mé velmi stručné hudební bio, které je a časem bude podrobněji rozepisováno v sekci "Postřehy" na těchto stránkách...