Scházíš

Až se příště narodím, 2016

tak jako když jsme tenkrát seděli na střeše domu
a ze shora pozorovali město, jak jde spát
čas letí, pořád zrychluje a já nerozumím tomu
jak je to vše možné a proč muselo se to stát

proč to co se zdálo být na věky zmizelo úplně
sebe se ptám, nevím jak pochopit to a co s tím
stejně tak jako kdysi na nás i dnes svítí úplněk
jenže jeho zář vrhá na střechu jen jeden stín

jsi má múza, má modla, má paní
nezapomenutý dál ve mně zůstává dotek tvých dlaní
letmý úsměv, heřmánková vůně pleti
chtěl bych jen trochu tušit, že tam někde v dálce dobře je ti

přesto že už si léta zvykám na to, že tě nevídám
stále si tuhle realitu těžko připouštím
a aniž bysem někdy chtěl si s tebou opět povídám

a ve svých snech živých tě až k ránu opouštím

ač se to nezdá tvou přítomnost dělí tolik roků
velké je spektrum míst, co mi tě připomíná
i teď si pamatuju, kolik k tobě vede kroků
dnes na konci stojí dům, co břečťan popíná

jsi má múza, má modla, má paní
nezapomenutý dál ve mně zůstává dotek tvých dlaní
letmý úsměv, heřmánková vůně pleti
chtěl bych jen trochu tušit, že tam někde v dálce dobře je ti

scházíš, strašně mi scházíš
já ptám se, proč se neodvážíš
chci tě mít zpátky, chci tě mít blíž
cítím se tíž a ty nic nevíš

dál za tvými okny vídám pořád stejnou záclonku
když jsme ji spolu věšeli, byli jsme velicí
jsi pryč už několik let, byť máš stále jméno na zvonku
já když mohu, chodívám radši jinou ulicí

jenže každá z ulic když je v létě paprsky prozářená
mě vrací zpátky a já vždy na chvíli uvěřím
že ze zatáčky vyjde v šatech puntíkatých ta žena
a já hned po letech správným směrem poběžím

jsi má múza, má modla, má paní
nezapomenutý dál ve mně zůstává dotek tvých dlaní
letmý úsměv, heřmánková vůně pleti
chtěl bych jen trochu tušit, že tam někde v dálce dobře je ti

© Petr Lüftner 2023 Všechna práva vyhrazena
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!