Pavouk
Až se příště narodím, 2016
v rohu kuchyně visí pavouk na provázku
jen plete síť a nikdy neochutnal lásku
to já jí měl, jenomže už je kdesi v dálce
a oči mé teď spočinuly, dlouze na obálce
v obálce psaní a klíč od bytu, klíč od tebe
já pletl jak ten pavouk, ale spletl jsem sebe,
necenil jsem si toho, co se mi zdálo
být tak samozřejmé, asi udělal jsem málo
a teď chci být pavoukem, kterého nic nerozruší
jsem bezradný, zatím co on nic netuší
minulost přemítám, hledám své chyby a hledám činy
kterými jsem to pokazil, radši bych pletl s ním teď pavučiny
čtu podesáté, poslední děkovná slova
a vím, že zbytečné je chtít zkoušet vše znova
závěrem stojí, žes mi všechno odpustila
pavouku pověz jaká byla, než to tu ráno opustila
já chci být jako ty, tebe nic nerozruší
jsem bezradný, zatím co ty nic netušíš
minulost přemítám, hledám své chyby a hledám činy
kterými jsem to pokazil, radši bych s tebou pletl pavučiny
jen tys tu mohl naposled být sní, já ti závidím
omlouvám se, že pro své starosti ty tvé nevidím
jen pro svět hudby, pouze pro ten jsem já žil
a pozdě jsem si uvědomil, to čeho jsem si nevážil
a i kdybych měl teď osm nohou, tak už jí nedoženu
a ani sliby nepomohou získat zpět tuto ženu
jen vím, že nechci být už nikdy do stejné sítě lapen
a tak se kaju před světem, od zítřka budu lepším chlapem
volám do mikrofónů, možná jsem směšný, tak klidně ať
kdybys mě někdy slyšela, tak prosím zpátky se mi vrať